IX. klubová výstava RK CZ, 15. 9. 2001, Praha: velmi dobrá
DKK 1/3
slepecký výcvik (částečný), Jiří Tomášů, Osek
Faidra byla druhým psem v rodině, ale prvním retrívrem. Díky ní jsem poznala, jak skvělý může labradorský retrívr být.
Vítací pes. Bylo úplně jedno, kolikrát a na jak dlouho se kdokoliv z rodiny vzdálil, jakmile se vrátil zpět, Faidra ho vítala a vítala... Milovala svoji rodinu (smečku).
Pracovitá, občas tvrdohlavá, dominantní. Velmi přátelská k dětem. Málo štěkala, na to měla Pollinku. První rok života neštěkala vůbec, potom jen když hlídala. Apetit měla obrovský, snad jako každý labrador. Co bylo k snědku a dalo se sníst, bylo její. K tomu se samozřejmě váže nemálo veselých historek – vánoční cukroví, vajíčkový salát, snídaně atd. Díky ní se zrušil na zahradě nejeden záhon. Faidra sklízela jahody, broskve, jablka, třešně, jostu, ale i rajčata. I v letech, kdy se jí chodilo už špatně, byla schopná za rajčaty skočit do skleníku. Dodnes nechápu, jak to dokázala, aniž by si ublížila. Ráda se proběhla, a když začala dělat na louce „kolečka“, tak se rychlostí rovnala dělové kouli. Moc ráda plavala. Aportovat ji bavilo, jen když měla náladu, výjimku tvořily loupeživé aporty – tedy když něco „kradla“. Je neuvěřitelné, kolik plyšových zvířátek dokáže jeden labrador nacpat do tlamy. Na myslivost by byla nejspíš nevhodná, zvěřina jí nic moc neříkala. Než aby revírovala, šla v lese jako madam po cestě. Nacestovala se s námi a společně jsme nachodili velké množství výletů. Pravidelně s námi také jezdila na dovolenou na Jizerku, kde si pozornost lidí i krásnou přírodu velmi užívala. Prostě Faidra, Faidruška, Faidruše Pindruše...
Faidra měla částečný výcvik vodicího psa. Cvičili ji manželé Tomášů. V roce 2001 nebylo ze zákona možné, aby dítě mělo státem hrazeného vodicího psa. Což zas až tak nevadilo, uměla vše, co bylo potřeba. Za pouhé dva měsíce se dokázala naučit většinu dovedností, které takovýto pes musí splňovat, např. vyhledat dveře, schody, lavičku, přechod, odbočit doleva a vpravo, převést přes silnici, označovat překážky... Suverénně dovedla sestru ke gymnáziu, k babičce a dědovi do zahradnictví nebo do města. U toho všeho se tvářila náležitě důležitě, když byla v postroji a vedla.
Po zdravotní stránce na tom byla velmi dobře. Nikdy netrpěla vážnějšími problémy. Bohužel v roce 2007 se u ní po smrti kočičího spojence Kokeše projevila epilepsie. Dalším velmi závažným problémem byl v roce 2010 zánět dělohy. Do té doby byla velmi temperamentní, aktivní, u všeho chtěla být, nikdo jí nehádal takový věk. Svou chutí do života dokázala překonat i tento zdravotní problém. Dožila se krásného věku 14 let. Navždy nás opustila 12. 8. 2013.
Faidruška byla labradorem, jak má být. Byla první – a to je vždy osudové. Když se řekne Faidra, tak to je legenda naší rodiny.